Nová alternativní paliva vyzrají nad oxidem uhličitým. Při snižování emisí automobilů je možné jít dvěma cestami. První káže redukovat pasivní odpory vozidla a zlepšovat účinnost jeho pohonné jednotky. To však může být v rozporu se zájmy uživatele, který chce mít auto dynamické, se širokými koly a nehodlá sedět v nějaké placce zcela u země. Druhou cestou je použití jiných než klasických paliv, jež buď pocházejí z obnovitelných zdrojů, nebo prostě mají lepší složení splodin.
Oxid uhličitý je takřka inertní plyn bez barvy a zápachu, který mimochodem uniká třeba z coca-coly či minerálky. Právě z něj byla složena původní atmosféra naší planety před vznikem života. Zelené rostliny jej v průběhu miliónů let pochytaly, oddělily z něj kyslík (O2) a vyslaly ho zpět do atmosféry. Uhlík použily při stavbě svých těl a později jej pohřbily pod zemský povrch, kde se za další milióny let transformoval do podob ropy, zemního plynu či uhlí. Jejich spalováním vracíme Zemi pozvolna zpět do prvohorního stavu. Hranici, kdy by už zde nebylo co dýchat, se ještě zdaleka neblížíme a ani to není reálné - nedokážeme totiž nikdy vytěžit zdaleka vše, co rostliny uložily. Nicméně zvyšující se podíl CO2 v atmosféře omezuje vyzařování tepla do vesmíru, a tím teplota Země roste. Globální oteplování je sice diskutabilní a názory na jeho příčiny nejsou jednotné, ale snižovat spotřebu fosilních paliv je přesto žádoucí i z hlediska jejich omezených zásob